
Prostě jsem se rozhodla, že už sem dám něco s mým názorem :) Začínám s mým názorem na sebevědomí.
Sebevědomí. Je to věc, kterou každý z nás nemá. Někdo ho má až příliš vysoké a někdo naopak žádné. Já ho mám asi tak. Středně. Když mi někdo něco pochválí, tak se snažím se neshazovat (občas..).. Když mě někdo ponižuje a uráží pošlu ho do prdele (občas..)...Ale nemám na to, jak mi už hodně lidí tohle udělalo, abych někomu třeba řekla, ať zdechne na jeho nemoc. Já mám cukrovku a jedna holka mi řekla, ať na ní zdechnu. Ne. Nedokázala bych to někomu udělat, až tak do něj kopnout. Ať toho člověka sebevíc nenávidím, tohle není moje parketa.
Nemám ráda ty holky, které mají nějaký problém třeba v rodině a venku jsou "převlečené" a svou zlost si vylívají na nás, na nás, kteří jim nic neudělali. Jedna holka se do mě hodně naváží. Chodí k nám do školy a všichni ji strašně milují, jak je skvělá. Já jsem jedna z mála, co jí řeklo svůj názor na ni a ona mě od té doby shazuje všude kde se dá. Nevím, jestli má nějaké problémy, ale léčit si je na mě nemusí. Ze začátku mi nadávala, teď už mě i ztrapňuje a příště se pobijem? Prej se chovám jak malé děcko, ale co je v tom případě ona? Já si jí nevšímám, to ona má pořád problém. Je to v osmé třídě a nosí se to jak kdyby jí to tam patřilo. Nenávidím to! Takové hnusné sebevědomí!
Naopak je mi ale líto lidí, kteří to sebevědomí vůbec nemají. Nechají po sobě šlapat a jen sedí a hledí. Někdy si řeknu, sakra proč něco ten dotyčný neudělá? Ale někdy je mi jich opravdu líto. Nemůže vědět, co sem jim stalo, když vůbec nekomunikují a "bojí" se okolního světa. Těm lidem bych ráda pomohla, jenomže když někteří tu pomoc nechtějí a pořád uplákají, co s nimi?
Abych to shrnula. Velké sebevědomí nesnáším, malého mi je líto a nechápu to a střední je něco mezi. No, nejsem asi střed. Já jsem jak kdy. Někdy po sobě nechám šlapat a někdy ne.
~Tak co, co si myslíte, o mém názoru na sebevědomí?
~Co si o tom myslíte Vy?
~Dejte mi prosím návrh na příští téma na můj názor.
Děkuji :)





